LVMEN jsou v současné době hodně v kurzu, a tak nebylo žádným překvapením, že yachtařská prkna byla ve čtvrtek čtrnáctého zcela zaplněna. Ba co víc, naplnily se mé nejhorší obavy – v klubu byla hlava na hlavě, nedalo se v něm ani trochu hnout a prodrat se blíže k pódiu či k baru stálo nadlidské úsilí. Naštěstí drtivá většina přítomných respektovala zákaz kouření, takže v klubu bylo alespoň trochu dýchatelno...

Celou přehlídku odstartovali jindřichohradečtí NUIT. Kapela se dvěma slečnami (z toho jednou violistkou) v sestavě sice místy zněla trošičku rozháraně, avšak její pomalé, syrové, neurotické drcení (ano, vliv NEUROSIS je v tvorbě NUIT dost patrný) vytvořilo deprimující atmosféru, kterou publikum náležitě kvitovalo. Z tvorbou tohoto seskupení jsem byl před jeho vystoupením seznámen spíše jen okrajově, avšak živé provedení jsem docela ocenil. Vcelku introvertní jsou tihle NUIT – letmý pohled do davu naznačil, že si toho jsou někteří posluchači (se zavřenýma očima bloumajíce někde mimo) velmi dobře vědomi. Občasné zrychlení by možná neuškodilo, ale i tak se jednalo o vystoupení povedené.

Oproti původním předpokladům vystoupil jako druhý, na plakátech neavizovaný, písničkář Václav Havelka neboli SELFBRUSH. Na pódiu se tento muzikant objevil zcela sám, doprovázen pouze kytarou a vlastními hlasivkami. Žánrově by se dala jeho tvorba zařadit někam mezi folk a indie rock a celkové vystupování ponejvíce ze všeho připomínalo Boba Dylana či Johnnyho Cashe s hlasovým projevem Eddieho Veddera. Jistě, charisma těchto muzikantů je na trochu jiné úrovni, ale i tak je nutno uznat, že se jednalo o povedený a především zajímavý dramaturgický tah, který mnoha návštěvníkum mohl trochu pootevřít hudební obzory.

Kapelou číslo jedna se však pro tento večer stali jednoznačně LVMEN. Zhruba hodinu trvající vystoupení odehrála pětice muzikantů bez jediného kecu, čemuž se však asi divil jen málokdo – hudba (stojící na stejné úrovni s videoprojekcí) – hovoří v jejich případě za vše. Postupná gradace skladeb, střídání hardcoreových momentů s "ambientními" prvky, zpěv-řev celé sestavy (vyjma bubeníka) a především úžasná soudržnost celého představení zasáhly posluchačstvo (zasvěcené i nezasvěcené) opravdu hluboko. LVMEN odehráli prakticky celou novinku „Mondo“ plus  jednu nebo dvě skladby z „Raison d´Etre“ a přestože se o jejich vystoupení dá hovořit jako o nadprůměrném, pár chybiček by se jistě našlo. Tak tedy: koncertu by jistě slušelo prostředí většího klubu – projekce byla sice zážitkem (na své si přišlo oko i ucho), avšak je jistě rozdíl mezi promítáním na velké plátno a promítáním na zeď malého klubu. Jistě by také potěšil kvalitnější zvuk (o muzikantech se asi nedá říct, že by s ním byli úplně spokojeni), a snad kdyby se skončilo o jednu píseň dřív, celkovému dojmu by to také příliš neuškodilo (rozhodně nelze tvrdit, že by vystoupení gradovalo, spíše naopak – po skvělém začátku trochu ztrácelo šťávu).

Výše uvedené nedostatky jsou jen drobnými vadami na kráse, a přestože se nemohu zbavit dojmu, že vše nebylo stoprocentní, celkově se dá o vystoupení LVMEN (ale i ostatních) hovořit veskrze pozitivně. Kapela přivezla svým fandům předčasný vánoční dáreček a tudíž jen málokdo opouštěl Yacht nespokojen.

Fotografie: Tomáš (www.incipitum.sk)